DOOMSDAY PARTY [RSS]
26. 2.

pud sebezáchovy v úsporném režimu


"Důležitá otázka, kluci," řekla Ruby s náhlou naléhavostí, když jsem se mihli pod koněm a hnali se dolů Václavákem, v rukách plechovky piva z večerky, nažhavení, naostření, připravení vtrhnout do LMB a ohluchnout. "Kdybyste mě neznali a já bych vám řekla, že jsme lesba, věřili byste tomu."

"Na sto procent," odpověděl ji Peo s pusou plnou pěny. "Myslím si to i tak."

"Dobře," Ruby se spokojeně napila. Náměstím lomcoval vichr a metal nám štěrk do tváří.

"Proč?"

"Ta holka v klubu X.," Ruby ukázala směrem, kde tušila ty klikaté katakomby, "začala jsem ji tlačit tyhle lži a byla jsem velice," prsty načrtla vzdušné uvozovky, "sexuálně asertivní."

"Proč?"

"Proč ne?" A tím to skončilo jako tisíckrát předtím. Začala dělat hrozivé věci ze špatně promyšlených důvodů, bez plánu postupu a bez ohledu na možné následky, jen aby se zabavila na tři čtvrtě hodiny.

Vrazili jsme do LMB, horní patro, fronta k šatnám se táhla po schodech skoro až ke vchodu, je třeba jít nalehko, akce se může rozjet a kotel lidských těl prostor rozpálí do teploty horkého potu, měl jsem na sobě jen černé triko a foťák, tetování na bledé kůži zářila víc než obvykle, Peo taky těsný černý V-neck, Ruby černý wifebeater, temné vlasy svázané drátem, otočka na baru, jeden gin\tonic do každé ruky, probojovat se do přední řady, první akt už hrál, Aby Wolf, elektronika & pop, zapadli jsme do prvního valu přímo před kruhové pódium kolem kterého se celý podnik obtáčel, posluchači na place a vysoko létající zvrhlíci na ochozech, ale jen dole a vpředu to mělo nějaký smysl, být tam, tady a teď, co nejblíže epicentru, co nejblíže reproduktorům a performerům, nahlas dokud z toho nebolí zuby, když něco dělat, tak to dělat pořádně, vyhledat srdce šílenství a sjet vlny elektrických výbojů.

Peo srkal svůj G\T a pobaveně sledoval celou show, světlu, hudbu, Aby. Bylo to už pár týdnů, co byl na koncertě pro koncert samotný. Většinou jsme se tam táhli za chaosem, na valníku Rev magu, který protahoval své žoldáky na nejrůznější akce a doufal, že se stane něco šokujícího. Skoro nikdy se nestalo nic, i když jsme bodali do vosího hnízda ze všech sil, pud sebezáchovy v úsporném režimu.

První akt to zalomil a do kulaté arény vskočil Astronautalis, světlé vlasy nakrátko ostříhané, štíhlý a plný energie. Začal na vysoké vlně, 1515 Washington. V krátkém sledu následovaly The Case of William Smith, In the Tall Grass a Contrails. Všechno fungovalo jak mělo, ale nějak mě to nezapalovalo, nedostával jsem ty závratné stavy extáze, vytržení z vlastního těla, nikdy jsem si nepřestal uvědomovat sebe, že stojím v davu jako posluchač alternativního hip hopu.

Štouchl jsem loktem do Ruby a hlavou ukázal ven.

Ruby nereagovala. Potřebovala trochu zvednout, pustila se nikotinové žvýkačky, která obsahem chemického stimulantu odpovídala dvaceti cigaretám. Zakousla se a nikotin ji začal pálit horní patro. Pokusila se najít útěchu v ledovém G\T, marně. Začala se dusit a zlomila se v pase. Překrásná dívka, která se nasunula vedle, se na ní zhrozeně podívala. Ruby vyletěla na nohy. "Jsem v pořádku." Splynula s ohněm za jedno a niq si začal propracovávat cestu krevním řečištěm. Nabídla oheň kolem, jednu jsem si vzal jednu jsem si vzal a vydechoval plameny.

Pak začaly melodické tóny The River, the Woods pod kterými bublalo urgentní napětí. To byla předzvěst zlomu, první ozvěny exploze.

Me, I follow roads compulsively till sirens call me off Then I wander, eyes closed, following song

Pak Astro přeřadil na vyšší obrátky. "Konec pomalých písniček. Odteď nebudete mít čas si oddechnout. Kdo byl na minulých vystoupeních ví, co přijde. Tři pravidla: Všichni budou zpívat, kdo nezná slova, ať si je vymyslí. Všichni budou tancovat, kdo neumí, překvapení, všichni tancujeme hrozně. A ještě don't be dicks."

Začal vyprávět, že psal o konci světa a bezmoci, kterou cítíme když s tím někdy nemůžeme nic udělat. Urgentní podkres se roztrhl pod jeho slovy. "Donald Trump je teď prezidentem USA a to znamená, že konec světa může přijít každou chvíli. When you see the bombs start falling, the first thing you gonna think is 'shit, I should have danced on that Astronautalis concert'"

To byl bod zlomu, ta perspektiva všechno změnila, byli jsme v tom spolu, tady a teď, v tenhle jeden večer nezáleželo a ničem jiném, dance, be crazy, kup si lístek, nasedni, nech se unášet. Euforie byla hmatatelná.

Vrhl se do davu, aby nás rozpohyboval prostřednictvím Guard The Flame, od té doby byli všichni více ve vzduchu něž na nohách. Začal Kurt Kobain, SIKE!, Running away from God, každá další na vyšší obrátky než ta předchozí, s vyšší intenzitou, nebyl to koncert, šlo o výheň zpocených těl naladěných na stejnou vlnu, unesených chaosem a šílenstvím. Neuvědomoval jsem si sám sebe, byl jsem kapkou v rozbouřeném moři, spokojený, smířený, poslední tanec před apokalypsou. Kdy jindy než teď.

A pak se všechno na jeden nádech odmlčelo a přišel první encore Dimitri Mendeleev a Attila Ambrus. A pak druhý přídavek—freestyle. Astro přiznal lásku k Republice, která ho přivítala vřeleji než jeho domovina. Byl jedním z nás. Možná jsme stáli na čáře zlomu, možná ne. Pramálo na tom záleželo, vyplavení na hladinu lidí, euforické mravenčení ve svalech, vydechli jsme a zapluli k obléhaným barům.

Tolik optimismu a pocitu jednoty a naděje a emočního uspokojení jako jsem necítil už dlouho. V porovnání se samolibou exhibicí poetů, ze které jsme museli utéct, která si libovala a oslavovala vlastní chytrost a důmyslnost, šlo o mnohem primitivnější akt—tanec pod padajícími bombami, ale přinesl pocit, že jsme v tom spolu až do konce, ať přijde kdy a v jaké formě chce.

Peo odložil prázdnou sklenici, horké oči a horký dech a řekl: "What a rush! What. A. Rush."


««« 3. 3. svézt se na vlnách blesků
»»» 24. 2. podívej se na tu sebranku